Blackness is dead.
20. února 2012 v 20:53
Lidi končim vám s timhle blogem.
Plně se budu věnovat svýmu druhýmu blogu.
Spouta z vás, co to tady čtou, jeho adresu znaj a
vlastně o tom ani neví.
A je to jenom proto, že se mi sem sere spousta lidí
z mýho okolí a já pak nechci doma řešit
sračky jako, že jsem se chtěla zabít.
Nestojim ani o to, aby nějaká dobrá duše
mojí mámě vyprávěla o mým sexu na pračce a
o tom, že má strach, že udělam nějakou blbost, protože
jsem naprosto nezvladatelná a že se vůbec
diví, že na tý svý střední ještě jsem a že chci umřít,
protože dělam všechno, co mi můj doktor zakázal a že
jsem prostě divná.
Hahaha.
Hey idiot, I love you!
Takže se loučim s timhle blogem na kterým jsem strávila
docela dlouhou dobu, i když teď
v archivu najdete jenom asi tři nebo čtyry měsíce,
vlastně tuhle adresu používam nějaký dva roky.
Kdo chce si mě najde.
Existuje tolik způsobů.
Můj email je Blackness.blog@seznam.cz jestli někdo stojíte o poOopÍíííÍsMeNnKoOovÁááÁnÍíííííÍ.
... jak malej parchant.
17. února 2012 v 22:54
|
Drobek v klávesnici mezi písmenem J a K

"Překvapila jsi mě." řekl a usmál se.
Podívala jsem se ven z okýnka auta a skoro zašeptala "Jo.. taky jsem se překvapila."
Podívala jsem se ven z okýnka auta a skoro zašeptala "Jo.. taky jsem se překvapila."
Říká se, že by člověk měl bojovat za to, čemu věří... po čem touží a ví, že bez toho nikdy nebude opravdu šťastný a komplentní, ale jak bojovat o něco o čem víte, že už jste to na vždy ztratili?
Odpouštím ti.
11. února 2012 v 12:29
|
Výkřiky, který stejně nikdo neslyší
Ledabyle jí odhodil na zem.
Její ještě nedávno nádherné tělo bylo
plné modřin a řezných ran.
Dýchala těžce.
Plakala.
Ještě nedávno pro ní znamenal vše.
Chtěla ho nenávidět,
tak strašně moc ho chtěla nenávidět,
ale lásku, kterou k němu do teď cítila
nešlo jen tak vymazat...
Důležité osoby našeho života jsou tu stále.
3. února 2012 v 18:05
|
Drobek v klávesnici mezi písmenem J a K
Máte přítele, rodinu, kamarády a jste zdraví. Jste šťastný.
Ale fakt v zákonu schválnosti je to, že když se posere jedna věc, začnou se srát i všechny ostatní. A tak se s váma rozejde přítel a vás to mrzí, chtěli by jste to napravit, ale on vám tu šanci nedá. Jste v háji, nevíte, co dál. A pak se vyškrábete zpátky na nohy a chcete jít dál.
Některej váš smích už je dokonce upřímný a vy cítíte, že by jste to doopravdy mohli zvládnout, jenom že pak jdete na kontrolu k doktorovi a usmíváte se, protože víte, že se stalo všechno, co se stát podle doktora mělo takže by jste měli být zdraví.
jeden prášek, druhej prášek a pak třetí
19. ledna 2012 v 15:47
|
Drobek v klávesnici mezi písmenem J a K
Chuť to zkusit.
Jenom vědět jestli se doopravdy něco stane.
Tak si vezmeš jeden prášek, druhej prášek a pak třetí a říkáš si... kurva, co se to děje?
Jaký to vůbec jsou prášky a jaký jsou vedlejší účinky?
Jo aha... to jsou prášky od psychologa.
Silnější jak ty předcházejicí a vedlejší účinky jsou nevolnost a taky bezvědomí.
... ale nám je to jedno.
Nám je to úplně jedno.
Smějeme se a já si říkám, že je to lepší jak tráva, že je to lepší jak chlast.
Spolkneš jeden zasranej prášek a jsi v úplně skvělým světe, kde problémy neexistujou.
Takhle jsem si to přece vždycky přála...
Odpolední dávka nikotinu.
2. ledna 2012 v 14:45
|
Výkřiky, který stejně nikdo neslyší

V ruce akorát cigaretu,
mojí odpolední dávku nikotinu.
Škodlivá nejen pro mě,
ale i pro všechny okolo.
Ministerstvo zdravotnictví varuje
na každý krabičce.
Asi si myslí, že mě to odradí.
To těžko.
Ještě mě to povzbudí.
Ženu se rovnou do náruče smrti.
S myšlenkou, že to tu stejně stojí za vyliž prdel.
A mě už je to tak trapný ...
15. prosince 2011 v 10:20
|
Drobek v klávesnici mezi písmenem J a K
"Myslíš, že to někdy bude jako dřív?" zeptala se mě a potáhla si ze špeka.
"Myslim, že už to nikdy nebude jako dřív." odpověděla jsem a nasála to aroma trávy "Už jenom kvůli Honzovi."
"Nám všem chybí, ale vybral si sám." řekla, zaklonila hlavu a zírala na bílý nebe.
Falešný lidi.
4. prosince 2011 v 13:37
|
Výkřiky, který stejně nikdo neslyší

Mam všeho pokrk.
Hlavně těch falešných lidí.
Nudí mě všechny vaše jednotvárné pomluvy.
Překvapuje mě, jak si můžete pohlédnout do očí.
Usmívat se, lhát a popírat to, co jste řekli.
Chci upřímný přátele.
Pište na ...
19. listopadu 2011 v 16:16
|
Drobek v klávesnici mezi písmenem J a K

Jackie je milá, přítulná, má ráda děti, ale ráda kouše do rtu, prstů a krku. Taky se může stát, že vám zanechá na ruce bobek. Cena dohodou. Kdo jí chce? Pište na NIKOMU-JI-NEDAM@seznam.cz
